Syndrom dilatace a volvulu žaludku /GDV/
Syndrom dilatace a volvulu žaludku /GDV/
Známé mezi veřejností jako torze žaludku, představuje akutní až perakutní, život
ohrožující onemocnění, charakteristické zvětšením objemu dutiny břišní a progresivním
zhoršováním stavu. Mortalita u léčených zvířat se uvádí až 40%, ale velmi záleží
na včasnosti zásahu. Proto je zde více než důležitá informovanost a spolupráce majitele
s lékařem.
K dilataci žaludku dochází v důsledku jeho funkční nebo mechanické obstrukce, vyvolávající
příčina není přesně známa, jakmile k dilataci dojde, uzavírají se oba vývody a není
možný odchod plynů normální cestou. Na etiologii vzniku se uplatňuje více faktorů,
zejména nadměrný pohyb po příjmu potravy, anatomická predispozice, zácpa, trauma,
poruchy primární motility žaludku a stres.
GVD postihuje hlavně vetší plemena psů s hlubokým a úzkým hrudníkem, ale nejsou vzácností
i střední a menší psi. Vysoká frekvence výskytu se uvádí u dogy, německého ovčáka, irského
setra, šarpeje, boxera, baseta, dobrmana apod. Dalšími rizikovými faktory vedle velikosti
plemene je stupeň prošlechtění, vyšší hmotnost, věk a vysoký poměr výšky k šířce hrudníku.
Pro majitelé rizikových plemen je nejdůležitější /vedle prevence/ včasné rozpoznání příznaků
a následné zajištění ošetření na specializovaném pracovišti, které je schopno tuto problematiku
zvládnout. Charakteristické jsou především rychlý vývoj a úzký vztah k nakrmení. I v případě,
že majitel uvádí první příznaky až delší dobu po jídle, je spíše možné připustit,
že pacienta neviděl nebo mu nevěnoval pozornost. První se objevuje neklid, nejprve jen
nevýrazné zvětšení dutiny břišní, které posléze narůstá, slinění, pokusy o zvracení a
dávení zpěněné tekutiny - což je regurgitace slin, které pacient není schopen polknout.
Celkový stav se zhoršuje ve velmi krátkém časovém úseku a je nezbytně nutné okamžitě
převézt psa k lékaři, kde včasné uplatnění správného terapeutického postupu je rozhodujícím
faktorem pro mortalitu GDV. Nejen bravurně provedená operace se všemi technickými aspekty,
ale hlavně správně indikovaná první pomoc a urychlená stabilizace celkového stavu je
rozhodující. Okamžité odesílání na specializované pracoviště, pokud není vzdáleno pár
kilometrů, je považováno za hrubou chybu, a je to trestuhodné neposkytnutí první pomoci.
Správný postup je provedení nezbytného stabilizačního ošetření, telefonický kontakt
na příslušné pracoviště, aby se mohli připravit na příjem a operaci, a po té teprve
převoz.
Jak tedy předcházet syndromu GVD? Je jasné, že stoprocentně se tomuto onemocnění vyhnout
nedá, ale správnými návyky lze nebezpečí minimalizovat. Všeobecně platí, že psům nejlépe
vyhovuje pravidelný režim s rovnoměrnou zátěží a pravidelné krmení. Při jakémkoliv
narušení /cestování, stěhování, apod./ by mělo platit, že hladovka je vždy lepší než
větší množství krmiva. Masožravci jsou uzpůsobeni i na dlouhodobé hladovění, několik
dní bez krmení nebo jen s minimální dávkou jim rozhodně neuškodí. Přechod na normální
dávku musí pak být pozvolný, stejně tak jako přechod na jiné krmení /min. 5 dní/.
Psi větších plemen krmit minimálně dvakrát denně a vždy před i po nakrmení dodržovat
klidový režim /min. 2 hod./. Granulované směsy lze doporučit podávat namáčené, a raději
ty kvalitnější od renomovaných firem. Volba typu krmení je však neustále předmětem
diskuse a je spíše otázkou osobní preference.
Výsledky léčby syndromu GDV se v poslední době velmi zlepšily, a to nejen přispěním
kvalitnější veterinární péče, ale hlavně zlepšením osvěty a přístupu majitelů a
chovatelů. Přesto je nutno počítat s tím, že jde o onemocnění s vysokou úmrtností.